Parní ohřev (definice)

Parní ohřev je topný systém, ve kterém se teplo přenáší pomocí páry cirkulující potrubím a radiátory. Při parním ohřevu voda v kotel nebo jiný generátor tepla se zahřeje až k bodu varu, přemění se na páru a poté vstupuje do radiátorů, kde odevzdává své teplo do místnosti.

Hlavní součásti parního ohřevu:

1. Kotel: Ohřívá vodu, dokud se nepřemění v páru. Kotle mohou používat různé druhy paliva (uhlí, plyn, ropa, elektřina) a mohou být různého typu (potrubní, horká voda atd.).
2. Parní potrubí: Převádí páru z kotle do radiátorů a zpět. Trubky jsou obvykle vyrobeny z kovu a mohou mít různé průměry v závislosti na potřebách systému.
3. Radiátory: Přijímá horkou páru a uvolňuje teplo do místnosti. Radiátory mohou být vyrobeny z různých materiálů, jako je litina, ocel nebo hliník.
4. Lapače páry: Zařízení, která odstraňují kondenzát (vodu vznikající při ochlazování páry) ze systému a zabraňují poškození a korozi.
5. Expanzní nádoba: Poskytuje kompenzaci změn objemu vody v důsledku změn teplot, i když v parních systémech může být její funkce částečně nahrazena jinými komponenty.
6. Ventily a regulátory: Kontrolujte tlak a teplotu páry a zajistěte bezpečný a efektivní provoz systému.

Vlastnosti instalace parního vytápění:

1. Návrh systému: Navrhování parního ohřevu vyžaduje zohlednění specifického tepelného toku, tlaku a teploty páry. Je nutné vypočítat výkon, průměr potrubí a umístění radiátoru.
2. Instalace kotle: Kotel musí být instalován ve speciálně určené místnosti, která zajišťuje jeho bezpečnost a přístup pro údržbu. Připojení k parovodu musí být provedeno v souladu s technickými požadavky.
3. Instalace potrubí: Potrubí musí být instalováno s ohledem na sklony, aby se odváděl kondenzát a zabránilo se tvorbě vzduchových kapes. Klíčovým aspektem je zajistit těsné spojení.
4. Instalace radiátoru: Radiátory by měly být instalovány ve výšce, která umožňuje parnímu ohřevu efektivně přenášet teplo. Obvykle se instalují pod okna, aby kompenzovaly tepelné ztráty.
5. Uvedení do provozu: Po instalaci systému vyžaduje testování a seřízení. To zahrnuje kontrolu těsnosti, úpravu tlaku a teploty páry a kontrolu činnosti všech prvků systému.
6. Údržba a kontrola: Parní ohřev vyžaduje pravidelnou údržbu, včetně kontroly hladiny vody v kotli, kontroly stavu radiátorů a potrubí a čištění odvaděčů kondenzátu.

Výhody parního ohřevu:

• Účinnost: Parní vytápění může být efektivnější ve velkých budovách a průmyslových zařízeních díky vysokému tepelnému výkonu páry.
• Rychlé zahřátí: Parní ohřev zajišťuje rychlou odezvu systému na změny teploty a zajišťuje rychlé vytápění místností.
• Rovnoměrné rozložení tepla: Parní radiátory poskytují rovnoměrné teplo v celé místnosti.

Nevýhody:

• Obtížnost instalace: Instalace parního vytápění vyžaduje složitější technická řešení ve srovnání s ohřevem vody.
• Zvýšené nároky na údržbu: Nutnost pravidelného sledování tlaku a teploty páry a také čištění odvaděčů kondenzátu.

Parní vytápění bylo v minulosti široce používáno a stále se používá v některých velkých budovách a průmyslových aplikacích, kde je vyžadováno účinné vytápění s vysokým tepelným výkonem.